Vliv a důsledky I. světové války

Před a během I. světové války

Dne 26. července 1914 bylo nařízeno mobilizačními vyhláškami rakouskouherské vlády celému odvedenému mužstvu v záloze (až do 42 let věku) být do 3 dnů u svých praporů. Tím dnem byla také vyhlášena první válka proti Srbsku, proto z naší vesnice muselo ihned odejít na vojnu asi 15 občanů.

Mezi tím Vojenská správa odváděla koně, povozy a jiný potřebný proviant. Lidé kteří byli neschopní k polní službě byli bráni k povozům a koním. Později v roce 1915 museli k prohlídce a okamžitě i 46ti letí lidé. V roce 1916 už i padesátiletí. Následně se museli všichni muži od 21 do 50ti roků dostavit k prohlídce. Kteří z nich byli uznáni jako schopní, museli narukovat. Na jaře 1917 museli k odvodům také už i 19 letí hoši.

Z vísky tak muselo od začátku až do konce války odejít celkem 48 mužů. Asi nebylo čísla kde by nebyl jeden, dva nebo i tři muži z domova. Většina se jich vrátila zpět. Zdrávi, někteří težce raněni, avšak 6 občanů za to zaplatilo životem. Byli to:

• František Patočka z č. p. 23, 38 roků starý. Zůstal pochován na ruském bojišti blíže města Kovna.
• Vincenc Šotola, dělník, ženatý, 42 roků starý. Pochován na ruském bojišti blíže Mazurských jezer.
• Bratři Josef a František Perný z č. p. 13, první 24 roky a druhý 21 roků starý. Josef zůstal nezvěstný a František pochován blíže Jaroslavě v bývalém Haliči.
• František Pechánek z č. p. 11, který zemřel raněn a je pochován také na ruském bojišti.
• František Matějka, syn vdovy Marie Matějkové z č. p. 5, který zemřel raněn na rumunském bojišti a pochován blíže města Braie.

"Budiž čest a památka jim zachována, neb oni se naší samostatnosti nedočkali a své životy za naší vísku a svobodu položili."

Po válce

Následkem dlouhého trvání války nastaly po jejím skončení obrovské změny. Vše se zdražovalo. Životní potřeby ale i všechny další věci. Například obilí stálo před válkou 20 Kč za 1 q, ve válce maximální cena přišla až na 280 Kč, pšenice na 320 Kč, brambory 80 Kč, hovězí maso 16 Kč, vepřové 26 Kč, vejce 1 Kč, kráva až 10 000 Kč ale i více, kůň 20 a více tisíc, 1 litr mléka 3,40 Kč, 1 l piva 3,80 Kč, šaty 1 500 až 2 000 Kč, střevíce 400-500 Kč, košile 100-150 Kč.

Veškeré platy jak úředníkům, dělnictvu, tak i čeládce se 8x až 15x zvýšily. To bylo příčinou, že bývalá rakouská vláda dávala razit a tisknout nové a nové peníze. Ty rozšiřovala mezi lid různými způsoby. Následkem toho bylo znehodnocení peněz a nesmírné stoupání cen všech produktů. Vysoké ceny se udržely až do konce války roku 1918. I po válce šly ještě výše, až do roku 1920. Pod rukou se dostalo všechno zboží, ovšem za hodně peněz. Na lístky, které byly na vše vydávány se dostalo málo - většinou však nic.

Proto byly vydávány okresní politickou správou tzv. lístenky. Na jednu osobu nebo na celou rodinu. Byly určeny na mouku, uhlí, kávu, chleba, cukr, mýdlo, šaty, dříví, kuřivo, ... zkrátka na vše. Obilí, dobytek, brambory, mléko, vepřové maso a další bylo zase rolníkům za stanovené ceny rekvírováno - ovšem hluboko pod tržní cenou.

Ještě po roce 1918, samostatnost již byla vyhlášena se systém rekvizic udržel až do roku 1922. Například na obilí se rekvizice udržela až do roku 1922. Každý druh rekvisic měl svoje zvláštní úředníky a úřady. Ty byly spojeny v jeden hlavní v Praze. Nazývaly se Ustředny.

Následkem nuceného odebírání koní a hlavně dobytka hovězího rolníkům, byly chlévy přímo prázdné.